EDU ANALÝZA

Kritické myšlení v boji proti dezinformacím

Digitální doba nám usnadnila přístup k informacím, ale paralelně umožnila i šíření dezinformací, které na nás denně útočí. Dá se předpokládat, že rozvoj technologií typu deepfake nás postaví před ještě větší výzvy. Vytváření falešných videí může mít devastující dopad nejen na veřejné mínění, ale také na důvěru lidí v jakýkoliv mediální obsah. Nejsilnější nástroj, který můžeme v boji proti dezinformacím použít, je naše vlastní kritické myšlení.

Dezinformace nejsou nic nového

Hlavními pilíři demokratické společnosti jsou svoboda slova a názorový pluralismus. Blokování dezinformací proto představuje velmi kontroverzní a komplikované téma. Ve speci ckých případech, jako jsou válečné kon ikty, může blokace dezinformačních webů sloužit jako dočasné opatření ke snížení vlivu nepřátelských sil. Podobný postoj zaujalo české Digitální doba nám usnadnila přístup k informacím, ale paralelně umožnila i šíření dezinformací, které na nás denně útočí. Dá se předpokládat, že rozvoj technologií typu deepfake nás postaví před ještě větší výzvy. Vytváření falešných videí může mít devastující dopad nejen na veřejné mínění, ale také na důvěru lidí v jakýkoliv mediální obsah. Nejsilnější nástroj, který můžeme v boji proti dezinformacím použít, je naše vlastní kritické myšlení. Dezinformace nejsou nic nového ministerstvo obrany během kon iktu na Ukrajině. Cenzurování některých názorů však může narušit důvěru veřejnosti vůči státu, nebo dokonce zvýšit zájem lidí o zakázané myšlenky. Dezinformace přitom nejsou žádnou novinkou. Ve vojenských a politických bojích se využívají odnepaměti, obvykle k oklamání nebo k diskreditaci nepřítele. Pro příklad se můžeme podívat i do české historie. Už v patnáctém století se po náhlém úmrtí krále Ladislava Pohrobka rozšířily spekulace o tom, že jeho smrt měl na svědomí Jiří z Poděbrad. Tuto dezinformaci šířila šlechta, která si nepřála, aby Jiří z Poděbrad usedl na český trůn. Teprve ve dvacátém století bylo prokázáno, že Ladislav Pohrobek zemřel na leukémii.

Od drbů k deepfake

V dnešní době je dopad dezinformací na společnost větší, protože díky sociálním sítím se velmi rychle šíří. Dezinformace navíc nemusí dokazovat sama sebe. Stačí jí, když v lidech vyvolá pochybnost a nedůvěru ve veřejnoprávní média. Dezinformacím přitom mohou podlehnout všechny vrstvy populace bez ohledu na věk, inteligenci nebo vzdělání. Tito lidé mají společnou jednu věc. Vymezují se proti hlavnímu Od drbů k deepfake názorovému proudu. Proto je přitahují konspirační teorie, jejichž narativem je tajné spiknutí elit. Nejnovější a pravděpodobně i nejnebezpečnější formou dezinformace je deepfake. Samotné technologické rmy se obávají, že falešná videa budou od těch skutečných brzy nerozpoznatelná. Aplikace FakeApp umožňuje uživateli vložit do svého videa obličej libovolného politika a dát mu tak do úst věty, které nikdy neřekl. Na internetu nyní můžete narazit například na ikonické scény z lmů, kde v hlavní roli uvidíte místo herce bývalého prezidenta Spojených států Donalda Trumpa. Dokud bude technologie deepfake využívána pro vytváření politické satiry, můžeme se tomu zasmát. Ale až budou falešná videa natolik věrohodná, že pár dní před volbami obrátí veřejné mínění o 180 stupňů, úsměv nám nejspíš zamrzne.

Mediální gramotnost v kontextu vzdělávání

Kritická konzumace mediálního obsahu vyžaduje, abychom byli schopni ověřovat si fakta a důvěryhodnost zdrojů, opírat se o důkazy, nikoli o domněnky, vyhodnocovat argumenty prostřednictvím logického úsudku a rozpoznávat manipulativní techniky. Nezbytnou dovedností digitální doby se tak stává mediální gramotnost. Vzdělávání by proto mělo vytvářet podmínky pro rozvoj kritického myšlení, a to na všech stupních škol.

Tradiční vyučování, kterým si prošla většina z nás, má podobu frontální výuky. Učitel stojí před tabulí a přednáší, zatímco žáci sedí v lavicích a poslouchají. Obsah učiva musí být memorován a na pokyn učitele odrecitován jako důkaz osvojení si nové učební látky. Žáci si postupně zvyknou na to, že na každou otázku existuje jen jediná správná odpověď. Ta učitelova. Pochopí, že ve škole je nejvíce oceňováno opakování cizích myšlenek, a přizpůsobí se.

Pokud však žáci nejsou vedeni k tomu, aby nahlíželi na problémy z různých perspektiv, promýšleli je ze všech stran a přicházeli s vlastními názory, jejich kritické myšlení se nerozvíjí.

*Zdroj: sociální síť X (dříve Twitter)

Mediální gramotnost v kontextu vzdělávání

*Zdroj: sociální síť X (dříve Twitter)

Správné otázky místo správných odpovědí

Vzdělávání by mělo žáky připravovat na budoucnost, ve které budou žít. Memorování informací nemá v době internetu vůbec žádný smysl. Vždyť všechno, co potřebujeme vědět, máme na dosah ruky ve svém chytrém telefonu. Škola by se tedy měla soustředit právě na práci s informacemi a vést žáky k tomu, aby si ověřovali věrohodnost informačních zdrojů, aby nepodléhali argumentačním klamům, aby hledali souvislosti mezi jevy a kladli si ty správné otázky. Učitelé by měli vytvářet podporující atmosféru, v níž jsou žáci oceňováni za své vlastní názory a nápady. Měli by žáky motivovat k samostatnému myšlení a rozvíjet jejich mediální gramotnost, tedy schopnost analyzovat mediální obsah a rozpoznávat neúplná nebo nepravdivá sdělení.

Kdy kritické myšlení selhává?

Naši schopnost odlišit pravdu od nepravdy může ovlivnit řada faktorů. Jedním z nich je kon rmační zkreslení, což je tendence nekriticky přijímat informace, které odpovídají našemu světonázoru. Ten, kdo takto nekriticky přijímá dezinformace, si proto s každou přečtenou nepravdivou zprávou ještě více potvrzuje a posiluje svůj mylný názor. Dalším faktorem, který má vliv na náš racionální úsudek, je emoční zastínění. Dezinformace mívá velmi silný emoční náboj, díky němuž si nejen získá pozornost svého příjemce, ale také zastíní jeho kritické myšlení. U velmi emocionálních lidí je tedy vysoká pravděpodobnost, že uvěří nepravdivým zprávám. Emoce zkrátka upozadí fakta.

Nebezpečí informační bubliny

Lidé mají díky internetu neomezený přístup k informacím. Ale znamená to, že mají v období voleb kompletní informace k tomu, aby udělali správné rozhodnutí? Spíše ne. Za prvé, internet je zaplaven zkreslenými zprávami, jejichž autoři bývají anonymní. A za druhé, lidé bývají uzavřeni ve svých informačních bublinách, takže k nim některé informace vůbec nedoputují. Pokud přijímáme informace z decentralizovaných zdrojů, je vysoce pravděpodobné, že nasloucháme hlavně názorům, které jsou v souladu s těmi našimi. Informační bublina zapříčiňuje, že jsme na sociálních sítích vystaveni jen informacím určitého typu, a to podle našich preferencí. Příspěvky, které se nám na sociálních sítích zobrazují, jsou doporučovány právě danou sociální sítí na základě našeho předchozího vyhledávání. Pakliže jsme se zajímali o dezinformaci, algoritmus to zaznamená, přičemž nebere v potaz škodlivost obsahu, a předkládá nám další příspěvek s podobným obsahem. Právě selektivní konzumace zpravodajského obsahu vede k fragmentaci společnosti a polarizaci názorů. Autoři dezinformací takto podněcují svár mezi skupinami obyvatel, například mezi očkovanými a neočkovanými v době pandemie. Každý kon ikt totiž začíná rozdělením lidí na dvě skupiny, z nichž jedna je ta správná a druhá ta špatná. Informační bubliny tak tvoří neviditelnou, ale současně nepropustnou stěnu mezi názorovými skupinami.

Nebezpečí informační bubliny

Podporovala vás škola v kritickém myšlení?

Poprvé jsem se se snahou o rozvoj mého kritického myšlení ze strany školství setkala až na střední škole. Absolvovala jsem bilingvní gymnázium, kde byla forma výuky ve většině předmětů přizpůsobena francouzskému stylu. Běžně jsme psali práce, kde jsme polemizovali nad různými kontroverzními tématy a museli jsme na základě faktů obhájit svůj názor. Šok nastal při přechodu na bakalářská studia, kde bylo podněcování ke kritickému myšlení téměř nulové. Zvykala jsem si i na výhradně český styl přístupu ke studentům. Toto rozčarování mi ale vynahradilo mé navazující studium. Se změnou instituce se diametrálně lišil i přístup k výuce. Téměř celé magisterské studium bylo založeno na rozvoji našeho kritického myšlení, podávání konstruktivní kritiky, debatě a relevantní argumentaci založené na podložitelných faktech. Dodnes z této zkušenosti čerpám a jsem za ni nesmírně ráda.

Karolína Němcová, HR Generalist, EDUA Group